Existuje mnoho druhů a modelů detektoru pro detekci hořlavých plynů, ale jejich základní princip obvodu je stejný, takže jeho použití a způsoby údržby jsou podobné. Následuje způsob použití a údržba:

(1) Životnost detekčních prvků a kompenzačních prvků je obvykle 3 až 5 let.
(2) Za podmínek rozumného používání a řádné údržby může být jeho životnost prodloužena.
(3) U alarmů s testovacími tlačítky se testovací tlačítko aktivuje jednou týdně, aby se zjistilo, zda je poplašný systém normální nebo ne. Zkontrolujte a kalibrujte nulový bod a rozsah alarmu každé 2 měsíce.
(4) Vždy zkontrolujte detektor pro náhodný přítok vody . Při demontáži přístroje by měl být odvzdušňovací kryt detektoru odstraněn a vyčištěn, aby nedošlo k jeho zablokování.
(5) Detektor je zařízení odolávající výbuchu a nesmí být používáno za stanoveným rozsahem . Detektory se nesmějí používat v situacích obsahujících síru. Detektor by měl být používán pokud možno pod podmínkou, že koncentrace hořlavého plynu je nižší než spodní hranice výbuchu, jinak je možné součásti vypálit.
( 6) Polovodičové detektory horkého drátu se nesmějí používat v podmínkách s nedostatkem kyslíku . Nepoužívejte velké množství hořlavého plynu ke spěchu na sondu.

Výstražný signál o hořlavých plynech je detektor, který reaguje na jednu nebo více koncentrací hořlavých plynů. Detektory hořlavých plynů lze klasifikovat do katalytického typu a infračerveného optického typu. Detektor katalytického hořlavého plynu používá změnu odporu žárovzdorného kovového platinového drátu po zahřátí pro měření koncentrace hořlavého plynu. Když do hořáku vstupuje hořlavý plyn, způsobuje na povrchu platinového drátu oxidační reakci (bezplamenové spalování) a generované teplo zvyšuje teplotu platinového drátu, zatímco změna odporu platinového drátu .













